Svatopluk Karásek, písničkář víry

Vedle zlidovělých textů „Neberte nám starou víru“ a „Vy silní ve víře“ jej asi nejlépe charakterizuje píseň „Víra“, v níž podává několik originálních, silných, a přitom velmi trefných definic: „Z celého srdce snad miluješ Boha svého, v rachotu tepu slyšíš ten tichý hlas jeho. Nebe se zatmí a v tom v tobě všechno zmírá. Ty ohněm zprubuj sám sebe a v popelu zbyde ti víra. – Jseš tu obehnán pevnou železnou stěnou a železný tyče tě postrkem blíž ke zdi ženou. V tý zdi je řetěz, kterej kruh uzavírá. Vyrvi ten řetěz, je tu hromada šrotu – a to vedle je víra.“
Víra vlasatého faráře s kytarou byla pravidelně podrobována zkouškám. Ty měly podobu úmrtí novorozených dvojčat, jeho odsouzení a uvěznění, nuceného odchodu do exilu, nečekané smrti první ženy i jeho vlastní dlouhé a těžké nemoci ke konci života. Jako by však každé z těchto utrpení bylo onou zkouškou ohněm, o které zpíval, a jako by vždy z popela vylovil tolik víry a také zdravé energie, že jí měl stále na rozdávání. Rozdával víru a rozdával také naději – v době normalizace svými lehce kostrbatými texty do češtiny přeložených amerických spirituálů, na samém sklonku života pak pouhou svou přítomností na koncertech vlastní revivalové skupiny Svatopluk. To už byl po mrtvici, sám koncert odzpívat nemohl, ale jeho hudební přátelé jej brávali s sebou jako „maskota“, který seděl na pódiu, vsedě tančil a pobrukoval si refrény.

Řekni ďáblovi ne

Svatopluk Karásek byl – z pohledu tradičních věřících – farářem paradoxů. Jako mladý prý do kostela moc nechodil, ale možná právě proto si od počátku vytkl za cíl, že bude duchovním především pro lidi mimo církev. Zvláštní metodiku používal i v době, kdy „farářoval“ v exilu v německy mluvící části Švýcarska. Údajně v té době z němčiny uměl jednak archaický jazyk bible a jednak hovorovou, místy až vulgární lidovou řeč. Obojí ve svých kázáních kombinoval, čímž si opět získával nové příznivce.
Ostatně pro vulgární slovo nešel daleko ani ve svých písňových textech. Vždy to však bylo účelné. Když v písni „Na Letnou“ zpívá o tom, že ďábel je „stará k*rva”, nezbývá než přikývnout: na koho jiného než na ďábla toto slovo ve všech svých významech tak dokonale platí? Za mříže se Svatopluk Karásek dostal v 70. letech v  procesu s kapelou The Plastic People of the Universe, mimo jiné se svým katolickým kamarádem z jinošských let, saxofonistou Vratislavem Brabencem. Do okruhu rockového undergroundu kolem „Plastiků“, jejichž hudební pásma byla propracovaná a místy posluchačsky náročná, se autor jednoduchých písní s akustickou kytarou dostal jakoby omylem. Ale jeho zarputilost, odvaha a přímost se brzy staly klíčovou součástí naší neoficiální a zakázané kultury. Jeho písničkářství stálo na přebírání amerických melodií a částečně i textů, na něž rouboval nové české verše, často těm původním anglickým zvukově podobné. Jako by vlastně parodoval tehdejší textaře středního proudu, kteří však svými frázemi jako „tón vět mi lál“ nesdělovali vůbec nic. Zato když Karásek spustil „Sejmou ti podobu, sejmou…“ (podle „Say No to the Devil“) nebo „Já jsem ňákej stounavej…“ (podle „Angel Rolled The Stone Away“), mnoho fanoušků se s tím dokázalo ztotožnit a nemálo z nich to skutečně posunulo ve víře o kus dál.

Spása i pro rockery

Protože ve Švýcarsku chtěl ještě dovychovat děti, vrátil se do Česka až poté, co nejmladší z nich dosáhlo devatenácti let. V roce 1997 přijel jako duchovní pracovat do evangelického sboru U Salvátora, ale v té době náhle přišel o svou milovanou ženu. Nedokázal žít sám, s druhou manželkou Pavlou přivedl na svět dceru Klárku, a navíc adoptovali z kojeneckého ústavu malou Markétku. Mezitím nebyl jen farářem, ale také poslancem, členem Rady České televize nebo vládním zmocněncem pro lidská práva. A stále také písničkářem. Na začátku 90. let natočil kazetu Nebeská kavárna se skupinou Oboroh, která později převzala do svého repertoáru některé jeho písně. Svou vlastní rockovou kapelu si pak Karásek „vypůjčil“ od kolegy Karla Vepřeka. Přejmenováním původní Chudák paní Popelkové vznikla kapela Pozdravpámbu, se kterou v roce 1999 natočil jedno ze svých nejsilnějších alb Halelujá!!
Když jej v roce 2010 mozková příhoda připravila o možnost dál zpívat, hrát a kázat, založil na jeho počest bývalý člen skupiny Pozdravpámbu a klasický kontrabasista Rostislav Tvrdík zmíněnou skupinu Svatopluk, která dál nesla pochodeň Karáskovy tvorby a rozdávala v rockovém prostředí radost, víru a naději. Když evangelický farář s kytarou, který uměl několika způsoby a zcela po svém vysvětlit, co je to víra, v prosinci „domachroval“ – tak totiž chtěl, aby ostatní o jeho odchodu hovořili –, objevila se na sociálních sítích spousta silných svědectví. „Stounavého Sváťu“ totiž respektovali i lidé, kteří to zatím mají k Bohu a křesťanství daleko. Ale možná i oni jednou vyrvou řetěz ze zdi a najdou víru.

MILAN TESAŘ. Autor je hudební redaktor Radia Proglas

Převzato z Katolického týdeníku