Mikulášská nadílka 3.12.2011

Celé odpoledne začalo přidáváním stolů, aby si všichni měli kam sednout. Že se blíží paní zima, připomenuly děti z dramatického souboru Základní školy v Brněnci pod vedením paní učitelky Peterkové pohádkou Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. Během představení se venku setmělo a celý sál čekal na čerty a Mikuláše. Všichni slíbili že přijdou už v dopisech, které poslali na obecní úřad a které přečetla v úvodu paní Kašparová. Je samozřejmé, že ten od čertů měl černou obálku...
Taky se jich vyrojilo z pekla jako much. Celkově se dá říct, že oproti minulým létům malinko omladili a proto se víc zaměřovali na mladá děvčata. Ale to je možná jen zdání nezávislého pozorovatele.
Nejvíc dohadů ovšem vyvolal Mikuláš. Je to zajímavé, každý rok přijde a pokaždé se někdo ptá, kdo to je.
Nadílka probíhala jako již tradičně, za básničku či písničku balíček sladkostí. Samozřejmě že nebylo také zapomenuto připomenout dětem jejich hříšky. A nejen proto to byla dlouhá nadílka. Malých dětí bylo hodně a potom přišly na řadu ty starší. Podle hříchů, co četl hlavní čert facebooková generace. No a nakonec i jeden dospělý pán, který se opravdu hodně divil, co si na něj svatý muž pamatuje. Jak je vidět, nic není promlčeno. Však se hlavní čert loučil se slovy: já vás vidím, i když si myslíte, že se nedívám.
Po odchodu čertů s Mikulášem už naplno propukla nevázaná zábava. Ale nám se podařilo ještě nenápadně Mikuláše zastavit a tady je s ním krátký rozhovor.

Svatý Mikuláši, každý rok máte za sebou náročnou nadílku, musíte si pamatovat všechny prohřešky u dětí a jak jsme viděli i u dospělých, nejste už trošku unaven a těšíte se vůbec na ten svůj čas, kdy sestupujete k nám?
Ale to víte, že se těším. Já vás také sleduji celý rok, co děláte a jak se máte. Jsou věci, které vy lidé chápete trošku jinak než my. A unaven se necítím i přes svůj pokročilý věk.
Chtěl bych se zeptat ještě na jednu takovou choulostivou věc. Jak to děláte, že vždycky jste Mikuláš, ale vypadáte pokaždé trošku jinak?
To už jsem vám přece říkal, že jsou věci, které chápete jinak než my. Já si myslím, že je nad tím zbytečné přemýšlet. I když třeba budu příští rok zase vypadat trošku jinak, stejně to budu já, to se nemusíte bát.
Já se nebojím, ale děti se trošku bojí...
Ale to je také v pořádku. Ono by neškodilo, kdyby se báli i dospělí. Když se tak na to dívám, tak by v tom pekle... Ale nechme toho. To si musí vyřešit oni.
Myslíte čerty?
Myslím, ale řekl jste to Vy.
Ještě by mě zajímalo, jak se Vám vůbec spolupracuje, Vy svatý muž a oni, to je černá a bílá..
Ale ono to jde. Prostě musí poslouchat.
Jak se Vám líbí v Rozhraní?
Líbí a moc. Sem chodím vždycky moc rád. Dívám se jak Vám děti dorůstají, co je nového a vůbec Rozhraní sleduji rád.
Nechcete nám na závěr ještě něco říct?
Hlavně buďte na sebe hodní a přeji Vám pevné zdraví.

Ani jsem nestačil poděkovat za rozhovor. Mikuláš mi zmizel, ale věřím, stejně jako Vy, že za rok přijde zase. I když bude možná vypadat trošku jinak.