Tato budova, nebo  lépe řečeno pastouška, stávala na místě rodinného domu č.8, to je u zastávky ve Vilémově, směrem na Svitavy. Toto obydlí si postavil na pozemku propůjčeném obcí Eduard Blažek se svojí ženou Albínou, přesné datum dnes bohužel není známo. Majitel, Blažek Eduard, byl člověk otřískán tvrdou školou života. Za první světové války narukoval do armády, ale patřil spíš k takzvaným zeleným kádrům. To byli dezertéři, kteří se ukrývali po lesích a na které pořádalo zátahy s oblibou rakouské četnictvo. To se stávalo i Eduardovi, ale měl oporu ve své ženě Albíně, která mu tajně nosila jídlo do lesů a tím mu pomáhala unikat.
Po první světové válce stala se "vila" útočištěm chudých a lidí bez domova. Nebylo tuláka, který ubíraje se po státní silnici, nezastavil se na chvíli a nestrávil tam noc, nebo i několik a v alkoholovém opojení zapomínal na strasti a bídu svého života.

Mnohdy se stávalo, že i vznešená společnost, cestující okolo v elegantním autě se zastavila a vešla dovnitř prohlédnout si příbytek bídy. Dlužno podotknout, že majitel si takovou návštěvu pokládal za čest a rád o ní hovořil.

Vila Eda byla zbourána po smrti obou majitelů a ustoupila již zmiňovanému domu, který byl dostavěn v roce 1930.

Vila Eda na dobové fotografii