Češi v Boha nevěří. Papež o ně přesto stojí

Během krátké doby se hned dvakrát protnuly cesty papeže Benedikta XVI. s Českou republikou. V pondělí (8.11.) začala za účasti církevních hierarchů a tisícovky věřících česká národní pouť do Říma jako poděkování za loňskou návštěvu.
Podruhé zaznělo jméno naší vlasti v papežově sobotní promluvě během cesty do Španělska v legendárním poutním místě Santiago de Compostela. Podle papeže má dojít k obnově víry, jež má reagovat na světskost, jaká existuje v České republice, ve Francii, ale také ve Španělsku. Je zajímavé, že i přes vnímání našeho státu jako jedné z evropských bašt ateismu se unás rozproudila o papežových slovech poměrně živá diskuse. V některých hodnoceních vyvstal obraz hlavy katolické církve jako muže, který s karatelskými gesty peskuje české bezbožníky - a v článcích byly zmiňovány statistiky dokazující nízkou míru religiozity i analýzy důvodů tohoto stavu. Byla zmiňována i "husitská povaha" Čechů, kteří si "římské rady nenechají líbit.
Na tento výrok je však možné podívat se i jinou optikou.Lze ho podle mě číst i jako výzvu do církevních struktur, které by měly nabídnout společnosti vlídnější a přátelštější tvář a snažit se tak o renesanci křesťanských zásad. Možné podněty nabídla i loňská návštěva papeže u nás, kterou si nyní čeští katolíci připomínají. V rámci její reflexe by měly církevní kruhy především uvažovat nad způsoby, jež by vedly ke změně uzavřené vnitrocírkevní mentality, a hledat nové způsoby, jak českou veřejnost oslovit. Papež zde například hovořil o obnově občanského života, který dnes místo hledání obecného prospěchu podléhá prosazování soukromých zájmů. Nečekaně mnoho styčných ploch nabídlo setkání s akademickým světem.
Staroboleslavská papežova mise v sobě skrývala i výzvu promýšlet význam našich duchovních tradic v nových souvislostech a hledat tak cestu k oslovení těch skupin, jež jsou k duchovím hodnotám spíše netečné. V této souvislosti je vhodné připomenout i nedávné vyjádření papežského vyslance, který zmínil fakt, že Česko je unikátní v tom, že je jedinou zemí, kde jsou hned dva národní svátky (5. července a 28. září) věnovány světcům. A dodejme, že výraznou konfesní sobnost připomíná i svátek mistra Jana Husa. Blížící se kulatá výročí příchodu cyrilometodějské misie a Husova upálení nabízejí příležitost debaty o vztahu duchovní i národní identity.
Z dosavadního pontifikátu Bebedikta XVI. lze kromě toho vysledovat jednu charakteristickou linii, do níž může výrazně promluvit i česká zkušenost se střetávaním církevních a laických prvků ve společnosti, a to pokus o sblížení a dialog mezi moderním světem a náboženskou sférou. Ten by měl směřovat k překonání vzájemného odcizení, k němiž došlo s nástupem osvícenství a se sociálními a společenskými změnami nastartovanými rozmachem průmyslu a Velkou francouzskou revolucí. Papež také několikrát zdůraznil vzájemnou potřebu sekulárního liberalismu a křesťanství, a to v zájmu řešení civilizačních výzev globálního světa. Nemusíme tedy automaticky chápat papežova slova jako konfrontační vymezení, ale i jako impulz k naslouchání mezi světy, jež se na první pohled zdají nepřekonatelně vzdálené.
Jaroslav Šebek, historik
Vyšlo v MF Dnes ve středu 10. listopadu 2010