Navigace

Obsah

Zamyšlení Miloslava Vlka k Dušičkám

Typ: ostatní
I když je po Dušičkách, zamyšlení kardinála Miloslava Vlka stojí za přečtení.

Dušičkové téma. Tento název se mi vlastně příliš nelíbí. I když je to název, který se běžně používá, ale většinou nikdo nezkoumá jeho obsah. Užívá se někdy i v běžném hovoru o vyjádření strachu: „Byla v něm malá dušička.“ V oblastech poznamenaných křesťanskou kulturou už aspoň týden navštěvují lidé hřbitovy a zdobí hroby blízkých. A tuto neděli je ten den – Dušiček. Koho nebo co to slovo označuje? Vyjadřuje víru předků, křesťanskou víru, že když člověk zemře, že z něj „něco zbude“ – oživující osobní princip života člověka – duše.

Ten název „Dušičky“, ta zdrobnělina vyjadřuje něco malého, slabého, co potřebuje naši pomoc. Ale on je to svátek „duší“ těch, kteří překročili čáru života a pokračují v novém životě. Čtenáři asi většinou znají zkušenosti těch, kteří se vrátili z klinické smrti a zažili záblesky ze života za prahem našeho viditelného světa. A nebyli to jen prostí lidé, ale i odborník na neuropsychologii, který se asi nenechá klamat svými pocity, dovede posoudit svou zkušenost a oddělit ji od svých neuroprocesů.

Je to svátek toho důležitého osobního principu života člověka, který ho staví na nohy, který ho činí živým, mocným. Učení církve říká, že duše je nehmotný princip života, a proto rozpadem hmotného těla se sám nerozpadá, ale rozpadající se tělo nehmotná duše opouští a žije novým životem dál. To je tedy náboženská víra v duši, v její posmrtný život. Vychází z první knihy Bible, z Geneze, kde čteme: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím...“ (Gen 1,26) A dál: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země a vdechl mu v chřípí dech života.“ (Gen 2,7) O Bohu-Stvořiteli, „programátoru“ našeho světa, neživého i živého, dnes vážně mluví i vědci. Uvedená místa Bible hovoří o dvou „komponentách“ člověka: prach ze země a Boží dech života.

Ve své přirozenosti člověk spojuje svět duchový a hmotný... Z uvedených vět vyplývá hodnota člověka, jeho důstojnost náležející každému člověku, inteligentnímu, vzdělanému nebo nemocnému. Člověk není jen 80 až 100 kg hmoty, která by se dala ocenit pár halíři a která se jednou promění v pouhý prach, ať už přirozeným rozpadem, nebo ohněm. Člověk má v sobě „cosi“ božského, co neumírá a co nelze penězi vyjádřit. Tím člověk sám sebe přesahuje a naplňuje tak svou přirozenou neuhasitelnou touhu po životě: „Vždyť já chci jen žít, jak žít se má...“ zpívá Naďa Urbánková v písni Závidím, kterou otextoval Jiří Grossman. Měl leukemii a věděl, že je v plné síle života „odsouzen“ k odchodu ze světa.

O tomto zmíněném faktu, o existenci duchovního prvku v člověku, o prvku, který nemůže zemřít, rozpadnout se, nás utvrzují odnepaměti i filozofové, kteří jasně ukazují, že lidské myšlení, jeho abstrakce, filozofování, věda i duchovní kultura nejsou a nemohou být jen plodem procesů hmotného, „nemyslícího“ živého mozku. I lidská vůle, jež je schopná „chtít“ i proti zákonům vlastního hmotného organismu, o tom mluví.

Výrazem toho všeho, co jsem tu napsal, je naše zakořeněná, možná dnes už málo uvědomovaná tradice navštěvovat hřbitovy, vzpomínat na naše drahé a klást na jejich hroby květiny. Věřící tam pokládají i „kytičku modliteb“. Tento zvyk připadá na období podzimu, na Dušičky, na 2. listopad, na dobu, kdy příroda ukončuje jeden cyklus svého života, listí ze stromů opadává a příroda se ukládá k zimnímu spánku. Tyto návštěvy konají věřící i nevěřící.

A kdyby nebyla žádná „transcendence“, žádné pokračování života, co to vlastně děláme? Oslavujeme konec? Oslavujeme prázdnotu, nicotu, která po smrti zůstává? Má to smysl...? Nebo chceme množstvím květin zakrýt tu nicotu, tu prázdnotu, která zůstává? Uvažte, co to děláme.

Na hroby klademe živé květiny jako výraz naší víry v život, který nekončí. Tam, kde je smrt, „neživot“, klademe znamení života – živé květy. A v den všech našich zemřelých klademe na hroby světlo, rozsvěcujeme tam svíčky, jakoby „na protest“ proti tmě hrobu. Je úžasné vidět večer hřbitov rozsvícený, mihotající se malá světýlka, znamení světla života.

U křesťanských hrobů je kromě toho většinou postaven kříž, znamení křesťanské víry, znamení života a naděje. Bohužel ta podoba našich dnešních křížů je spíše znamením smrti: Kristus mrtvý, skleslý do smrti. V době románské, před gotikou, dělali kříže, na kterých byl zobrazen Kristus sice přibitý na kříži, ale stojící jako král, s rukama rozpřaženýma jakoby k objetí, oči otevřené, s královskou korunou na hlavě – znamení vzkříšení, nového života, naděje! Takže celý „aparát“– květiny, světlo luceren nebo svící, Kristus vzkříšený – to jsou znamení naděje do našich situací bolesti a smrti!

Tyto dušičkové dny mají radostný charakter víry: náš život nekončí, ale jen se mění. Jinak je totiž příliš smutný. Každodenně se v něm setkáváme s tolika stíny, neradostnými negativními zprávami, neštěstím, krutými válkami, mučením, hladem, nejistotou, tisíci mrtvých, jak se všechno to zlo provázející stále život člověka jmenuje. A to často člověka naplňuje beznadějí, smutkem. Člověk má v duši spíše touhu po radosti, naději, jistotě, bezpečnosti a pokoji.

Dušičkové dny prožité v pravdě nám tedy mají přinášet radost a naději: to největší ohrožení, kterým je smrt a nicota, není poslední skutečností, posledním slovem lidské existence. Navzdory naší křehkosti, smrtelnosti život ústí v transcendenci, při překročení hranice tohoto života ústí do naplnění. O tom vypovídají ty hromadné návštěvy zaplavující hřbitovy v těchto dnech.

Převzato z MF Dnes 1.11.2014


Vytvořeno: 4. 11. 2014
Poslední aktualizace: 4. 11. 2014 00:00
Autor:

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Východ a západ slunce

Slunce vychází:5:20

Slunce zapadá:20:40

Mobilní rozhlas

Mobilní rozhlas - přihlášení

Aktuální počasí

<<
>>
dnes, pátek 30. 7. 2021
slabý déšť 28 °C 14 °C
slabý déšť, slabý západní vítr
vítrZ, 4.3m/s
tlak1011hPa
vlhkost51%
srážky0.84mm

Aktuální teplota

18.6.2021 08:08

Aktuální teplota:

--- °C

Vlhkost:

--- %

Rosný bod:

--- °C

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Staví-li v červenci hromadu mravenci po kraji všude, tuhá zima bude.

Pranostika na akt. den

Kdo v dešti seče, za such sklízí.

Počítadlo přístupů