Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Anketa

Měli byste zájem o možnost dostávat informace kromě obecního rozhlasu také formou sms zpráv do Vašeho mobilního telefonu?

Celkem hlasů:
8
Hlasování začalo:
18. 7. 2017
Hlasování končí:
30. 9. 2017

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

 

Mobilní aplikace

appGoogle playApp Store

Navigace

Obsah

Škola v Bradlném I
 

Historie školy v Bradlném není dlouhá, ale o to víc zajímavá. První zmínka o vyučování je z roku 1791 a škola byla uzavřena pro nedostatek žáků v roce 1977. To nejsou ani dvě celá století, ale události ke škole se vázající vypovídají nejen o tom, jak probíhalo vyučování či jak se měli učitelé, ale dávají nám také obraz, jak lidé vlastně žili a jak se měnil svět okolo....
V tomto vyprávění se seznámíme nejen se starou školou a jejím rozšířením na dvoutřídní, ale také se všeobecnými poměry ve školství za rakouské monarchie. Vydejme se tedy do 18. století, kdy lípy u kostela byly malé a přes řeku Svitavu nebyl žádný most, ale pouze brod.

 
Školství před reformou
 
Systém vzdělávání v rakouské monarchii a zejména v českém státě měl poměrně slušnou úroveň, o čemž svědčí i to, že už před reformou školství v roce 1774 fungovalo v šestnácti českých krajích asi 1500 škol. Tato vzdělávací základna začala však zaostávat vůči vyspělým evropským zemím ve druhé polovině 18. století vinou válek a nedostatku financí na jedné straně a na straně druhé chyběla jasná koncepce a jednotné řízení. Školy nejnižšího stupně byly závislé na blahovůli a štědrosti feudální vrchnosti nebo konšelů ve městech. Vrchnost i obce si škol vesměs nehleděly, neexistovaly učitelské ústavy. Na vsích běžně působili jako kantoři vysloužilí vojáci, kteří sotva uměli číst a psát, když uměli násobit a dělit, byli už považováni za pedagogy s nadprůměrnou kvalifikací.
 
Poměry ve školství po reformě
 
Reforma školství císařovny Marie Terezie (vládla v letech 1740-1780) byla vyhlášena 6. prosince 1774 vydáním Všeobecného školního řádu. Základem této reformy bylo vybudování škol ve všech farních obcích. V menších městech a vsích s farou měly být zřizovány jedno až dvoutřídní školy triviální, podle tří základních vyučovacích předmětů (tzv.trivia) : čtení, psaní a počty. Tyto základní předměty byly ještě doplněny o vyučování náboženství,na venkově základy hospodaření, a ve městech pak dovednostmi pro průmysl a řemesla. Ve větších městech to byly školy trojtřídní-hlavní, s více učiteli, které rozšiřovaly znalosti škol triviálních, a opět byly zaměřeny na zemědělství a průmyslovou výrobu. V Praze a v Brně to byly školy normální, dovršující obecné vzdělání, které měly sloužit i jako školy vzorové.
Zajímavé též je, že povinnou školní docházku císařovna nikdy přímo nenařídila, ale použila formulaci „Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku 6-12 let do škol posílali“, což vlastně znamená, že jakékoli přání císařovny v absolutistické monarchii bylo zcela rovnocenné zákonu. Úřady zpočátku docházku striktně nevyžadovaly, ale omezovaly se spíše na evidenci dětí v příslušném věku a na sledování postupného rozšiřování počtu i kapacity škol, nebo se spíše snažily ovlivňovat docházku do škol řadou nepřímých stimulů. Již v roce 1778 vydalo např. zemské gubernium nařízení, že žádný mistr nesmí přijmout do učení hocha, který by se nevykázal tím, že pravidelné učení s úspěchem vychodil. V roce 1786 pak byl vydán dvorský dekret, který stanovil, že žádný řemeslník nesmí přijmout učedníka, jenž nechodil alespoň dva roky do školy. Vyjímku měli pouze cizozemští pekařští učedníci starší 12 let. Také se počítalo s tím, že se bude zvyšovat zájem o vzdělání mezi prostými lidmi z hlediska perspektivy jejich dětí. Přesto ještě za vlády Josefa II. (1780-1790) chodilo do škol pouze 59% z dětí školou povinných, i když počet škol rostl. V době konce vlády Josefa II je v roce 1790 uváděno v Čechách 20 hlavních škol, 2168 triviálních a dalších škol. Zásadní změnu v docházce přinesl až rok 1869, kdy byl 14. května přijat nový školský zákon (tzv. Hasnerův), který nařizoval osmiletou školní docházku pro všechnu mládež.
A ještě jednu novinku reforma zavedla a to, že školy měly poskytovat vzdělání nejen chlapcům, ale i dívkám.Ty ale prakticky až do roku 1780 do škol nedocházely.Teprve v tomto roce byly zřízeny v některých městech první dívčí třídy. Ty se postupně rozšiřovaly a časem se stala běžnou společná výuka chlapců a dívek.

 
Stará škola v Bradlném
 
První zmínka o pravidelném vyučování v Bradlném je z roku 1791. Tehdy obec
ještě neměla svou školu a proto se vyučovalo v najatých místnostech ve dvou domcích: č.p. 5 a 25. Zda-li probíhalo vyučování už dříve nevíme, i když v té době již 17 let byla v platnosti tereziánská reforma školství.
Vzhledem k faktu, že farnost v obci Bradlné byla zřízena v roce 1791, je pravděpodobné, že pravidelné vyučování bylo zavedeno téhož roku. Zda děti před tímto datem navštěvovaly jiné školy v okolních farnostech, není dnes známo.
Vyučování probíhalo v najatých místnostech dvanáct let, až do roku 1803. Tehdy byla otevřena nová škola, vybudovaná nákladem patrona a správce statku Křetína, s přispěním přiškolených obcí. O samotné stavbě se zprávy nedochovaly, jen víme, že v době otevření navštěvovalo školu 48 žáků. Škola je postavena na návrší na pravém břehu řeky Svitavy vedle kostela ze strany jedné a z druhé strany k ní příléhá hřbitov. Přímo ve škole byl byt učitele, který měl jednu světnici, malou kuchyni, a sklípek. Pro vyučování sloužila jedna místnost se čtyřmi okny, dříve učírna, dnes bychom řekli třída. Škola neměla žádné hospodářské budovy, pouze ze strany západní (dnes příchod na hřbitov) byl postaven dřevník. Budova doznala během let několika stavebních změn. V roce 1876 byla z komory přistavena ještě jedna místnost učitelova bytu. O dva roky později se zřítila hřbitovní zeď, a zamezila přístup k záchodům, ještě téhož roku byla vystavena nová zeď, která byla vyšší než plocha hřbitova. Tehdy se také uvažovalo o vybudování dvorku. Od toho bylo ale upuštěno, protože by se muselo vykopat mnoho hrobů na hřbitově a ostatky přemístit jinam. Ke škole také patřila zahrada. Ta byla v místě nynějšího nového hřbitova. V roce 1884 byly kompletně opraveny stropy, vyměněna všechna okna a dveře do třídy (učírny), to vše celkovým nákladem 800 zlatých. V tomto roce byla škola pojištěna u banky Slavie na 300 zlatých.
V dnešní době slouží budova částečně jako sklad hasičského materiálu, ten je v místě bývalé třídy, a částečně jako soukromý byt.
Školu navštěvovaly děti z Bradlného a přiškolených obcí, tj. Rozhraní, Vilímov, Stvolová, Skřib, Vlkov, Skrchov a Študlov. Jak již bylo uvedeno, úřady školní docházku striktně nevyžadovaly, proto se často stávalo, že děti místo školy byly nuceny pomáhat při polních pracech, či v domácnosti. A jak uvádějí učitelé, v létě práce a v zimě nedostatek oblečení a obutí od návštěvy školy odrazoval. Také chudoba ovlivňovala kvalitu výuky, protože se nedostávalo peněz na školní pomůcky. Tak často záleželo na kvalitě a ochotě špatně placeného učitele, kolik znalostí a dovedností se děti během základní šestileté školní docházky naučily. Přes všechny potíže se však počet žáků postupně zvyšoval. Jestliže při otevření školy v roce 1803 to bylo 48 žáků, v roce 1830 to bylo 120 žáků. Na chod školy dohlížela místní školní rada, volená z řad občanů Bradlného a ostatních přiškolených obcí. Té byla nadřízena c.k. okresní školní rada v Boskovicích.

 
Rozšíření školy
 
O rozšíření školy z jednotřídní ve dvoutřídní se nejvíce zasloužil učitel a později nadučitel Jan Mrázek, který na škole působil 16 let, a to od 1.října 1876 do roku 1892. Byl to člověk osvícený, který škole přinesl i mnohé osobní oběti. Rozšíření si vyžádal stále se zvyšující počet žáků. Vše začalo 9.října 1877. Do Boskovic bylo odesláno okr. školní radě oznámení, že se nedostává místa více než padesáti dětem, aby pomohla situaci vyřešit. 11. října 1877 si vyžádala školní rada výkaz za posledních pět let o počtu dětí školou povinných, a již 14.října odesílá správce školy odpověď do Boskovic: školní rok 1872-73 navštěvovalo školu 209 dětí, 1873-74 to bylo skoro stejných 208 dětí, 1874-75 přibylo na 217 dětí, 1875-76 už 244 dětí, 1876-77 došlo opět k nárustu na 256 dětí! To vše musel učitel zvládnout v polodenním vyučování a v jedné třídě! Lze si jen těžko představit, jakým způsobem výuka probíhala a jaké úsilí musel kantor vynaložit.
Po bleskové výměně žádostí a odpovědí nastal klid až do jara následujícího roku, kdy na 15. května 1878 svolána byla komise sestávající z okresního hejtmana, tří stavitelů, správců statků letovského a křetínského, obecních zastupitelů přiškolených obcí a samozřejmě místní školní rady. Z tohoto setkání moudrých mužů vzešly tři návrhy. Postavit novou čtyřtřídní školní budovu v ceně 20 000 zlatých, nebo postavit novou školu v obci Stvolová, čímž by se ulevilo škole v Bradlenách, za 6000 zlatých. Další možností bylo rozšířit stávající školu přistavěním ještě jednoho patra za 3000 zlatých. O tom jak byly tyto návrhy velkorysé svědčí i to, že v této době platily všechny školní obce, velkostatky i státní dráha dohromady 2 400 zlatých přímé daně. Obce se měly domluvit a do čtrnácti dnů rozhodnout pro některý z těchto návrhů. Těžko říct, jak asi bylo učiteli Mrázkovi, který musel dva roky čekat, než se školní rada odhodlala k rozhodnutí!! 6. června 1880 na jejím zasedání bylo na návrh místopředsedy dohodnuto, že se pronajme příhodná místnost pro druhou třídu. Pro tento návrh se vyslovila školní rada jednohlasně, až na jejího předsedu Pelzmana, správce křetínského statku, který se jednání nezúčastnil vůbec, protože ostře vystupoval proti jakýmkoliv změnám. Byly vytipovány dva domy v Bradlenách-grunt č. 16 a dům o jednom patře palírníka Gottlieba č. 19. Správce školy (učitel Mrázek) a místopředseda školní rady (rolník Jos. Bárta) měli všechno zařídit v Boskovicích. Okresní školní rada opět svolala komisi, která uznala způsobilou místnost v domku palírníka Gottlieba. Na potřebné úpravy místnosti vyhotovil rozpočet ve výši 248 zlatých a 28 krejcarů stavitel Havlina z Letovic a místní rada pověřila svého místopředsedu Josefa Bártu opravami s podmínkou, že veškeré práce budou ukončeny nejpozději do 20.září 1880. S majitelem domku byla sepsána nájemní smlouva na 50 zlatých ročně, splatných vždy k 1. lednu následujícího roku. Již 1. září bylo oznámeno do Boskovic, že je oprava hotova, zároveň se žádostí o povolení druhého učitele v bradlenské škole.
26. září 1880 oznamuje okresní školní rada, že zemská školní rada povoluje výnosem ze dne 20. září 1880 rozšíření školy z jednotřídní na dvoutřídní. Zároveň oznámila místní rada zastupitelstvům přiškolených obcí, že opravné práce na nové učírně stály 197 zlatých a 56 krejcarů, nová učírna byla převzata od Josefa Bárty, a ten byl zproštěn dalších závazků a povinností vůči škole.
3. října 1880 se měla sejít zastupitelstva obcí a místní školní rada k poradě o druhém učiteli. Zasedání ale neproběhlo, protože správce křetínského statku a předseda školní rady opět zapracoval, a dopisem se zřekl jakéhokoliv příspěvku na druhého učitele. Učitel Mrázek ve svých vzpomínkách doslova uvádí, že pan Pelzmann se veškerého příspěvku „jako turek kříže odříká“. Jako přítel školy se tedy předseda věru neukázal, ale neuspěl se svým postojem, protože již o tři dny později se na dalším sezení zavázala zastupitelstva přiškolených obcí vzít krytí výdajů na druhého učitele na sebe. Tomuto jednání nebyl samozřejmě předseda Pelzmann opět přítomen.
10.října 1880 oznamuje okresní rada, že 13. října proběhne inspekce opravené učírny. Ta byla odložena o dva dny, protože tentokrát místní rada poslala žádost čekatele učitelství Aloise Fibíka z Letovic o místo učitele v Bradlném. Na odložené inspekci byla schválena místnost k vyučování, a zároveň byl vyžádán okresní radou protokol, v němž se obce zavazují k pokrytí výdajů na druhého učitele. 29.října 1880 odevzdal místopředseda místní školní rady v Boskovicích zálohu 50 zlatých a vyjádření Aloise Fibíka, že žádá pouze o místo v Bradlenách. Jaké bylo překvapení, když bylo oznámeno 5.listopadu 1880, že čekatel Fibík byl dosazen do Křetína. Fibík sice potvrdil, že žádá pouze o místo v Bradlenách, ale zároveň podal žádost o umístění do Křetína . Jak byl do celé záležitosti zapleten pan Pelzmann, se dnes můžeme pouze dohadovat. Nezbylo tedy, než vypsat konkurz, jak na místo pomocného učitele, tak i na místo nadučitelské. Zatímco o místo nadučitele přišly tři žádosti, o místo podučitele se ucházel pouze Antonín Kolásek z Lubné u Poličky, který byl mladším učitelem 21.prosince 1880 jmenován a 26.února 1881 nastoupil službu. Na místo nadučitele doporučila školní rada učitele Mrázka. Ten byl potvrzen na toto místo výnosem vysoké c.k. zemské rady 27. února 1881. 
Tak začalo vyučování ve dvoutřídní škole. V těchto podmínkách, kdy jedna třída od druhé byly vzdáleny půl kilometru, se vyučovalo až do roku 1899. V roce 1890 byla obnovena smlouva s palírníkem Gottliebem o využívání místnosti v jeho domě pro vyučování. Cena byla ovšem zdvojnásobena, a to na sto zlatých ročně. Nadučiteli Mrázkovi vadilo, že vyučování probíhalo prakticky v palírně alkoholu, a proto se všemožně snažil prosadit postavení úplně nové školní budovy, ve které by měl všechny děti pod jednou střechou, a kde by také byl odpovídající byt pro učitele. To se podařilo až v roce 1899, za nového nadučitela Jana Šponara, který vystřídal Jana Mrázka v Bradlenách v roce 1892.
Život učitelů a jejich působení v Bradlenách na staré škole vydá na další kapitolu. Jak jste viděli, neměli to vždy učitelé ani žáci jednoduché. Je také zajímavé, že i když byla vůle od nadřízených složek monarchie pomoci, ve větší míře vždy záleželo, jak se k samotné věci postaví místní zastupitelstva a školní rada. Rozšiřování školy je toho nejlepším důkazem.
Stanislav Bárta