Mikulášská nadílka 6. prosince 2008

V sobotu 6. prosince 2008 mě pozvali na Rozhraní, že prý tam mají dětí jako smetí, teď se tomu říká moderně babyboom. To víte, den předtím jsem obcházel všechny hodné děti a nejen já, ale i čerti byli unavení. Jen andělovi bylo do zpěvu: když ho bolely nohy, tak zamával křídly, kousek popoletěl a než jsme k němu došli, mohl si odpočinout....

 

Ale  pozvání do takové hezké vesnice se samozřejmě neodmítá, a tak únava sem, únava tam, vyrazil jsem se svojí prořídlou družinou v sobotu odpoledne na Rozhraní do kulturního domu. Tou prořídlou družinou myslím tři čerty a jednoho anděla. Ostatní čerti se vymlouvali na to, že jsou unavení, ale já si myslím, že si v pátek večer trochu víc přihnuli pekelné pálenky a v sobotu dospávali. A zřejmě se jim nechtělo z vyhřátého pekla do zimy, lenochům. Ale nakonec nevadilo, že byli jenom tři. Rámusu udělali, jako by se vyřítilo celé peklo.
Můžu Vám říct, že když jsem otevřel dveře do sálu, nevěřil jsem vlastním očím. Tolik dětí a dospělých ještě na setkání se mnou v Rozhraní nebylo. Sál byl plný do posledního místečka! To víte, že jsem byl rád. Vždycky mám radost, když se na mě děti těší a přijdou i se svými nejbližšími. A rád se dívám, jak ti caparti rostou, je to k neuvěření, když se s nimi po roce shledám. A každý rok jich několik přibude. Letos přivítali do života dokonce osm malých občánků, jak jsem se dozvěděl. Zkrátka byl to moc hezký pohled na plný sál. Ćerti už samozřejmě mezi dětmi řádili, až se některé trošku bály. Když jsem spolu s andělem obcházel sál, tak pár slziček bylo vidět. Musel  jsem  ty potvory chlupaté uklidnit, abych se vůbec mohl se všemi pozdravit.  Když jsem viděl tolik dětí, tak mě hned napadlo, že jak mi budou zpívat písničku nebo říkat básničku po jednom, tak to bude trvat moc dlouho. Tak jsem si  zavolal k sobě všechny děti naráz, a navrhl jsem jim, že by mohly zazpívat nějakou hezkou písničku společně a pak jim rozdám dárky. Dětem se to líbilo a samy navrhly dvě písničky. Napřed koledu Nesem vám noviny a pak ještě jednu, My tři králové jdeme k vám. Pěkně to zazpívaly, moc se mi to líbilo a i anděl si s nimi zapěl. Čerti ne, ty jejich ubručené hlasy, dejte pokoj. A ještě se Vám přiznám, že se mi nelíbí jedna básnička, kterou děti často říkají. Je to ta Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni. No řekněte sami, copak já mám nějakou Mikulášku? A ještě aby ztrácela sukni, vždyť takové pokušení se přece ke mně nehodí. Ale vraťme se k nadílce. Při rozdávání  balíčků jsem si s dětmi hezky popovídal a došlo i na nějakou tu fotografii. K focení se nechali dokonce i čerti přemluvit, i když se už myslím viděli u kolegů v pekle, jak popíjejí tu svou pekelnou kořalku.
Bylo to hezké setkání  s dětmi v Rozhraní.  Ještě mi říkaly, že než jsem přišel, tak jim čekání na mě zkrátily tanečnice ze školy ve  Vítějevsi, a že se jim jejich  vystoupení  líbilo. To je dobře, že prožily hezké odpoledne. Mně se u Vás  také moc líbilo a za rok přijdu určitě zase. Tak se mějte hezky, prožijte ve zdraví a štěstí další rok, a budu se na Vás těšit.
A nezapomeňte, vždycky se najde čert, který nikdy nespí!!